Arboretum

Historie jemnického arboreta se začíná psát roku 1903, kdy bylo rozhodnuto moravským zemským sněmem o zřízení Zemské lesnické školy. O vznik školy se významně zasadili místní občané Josef Augusta a Karel Gartner spolu se zemským poslancem Bedřichem Kancnýřem. Samotná výuka začala roku 1907 a v tom stejném roce byl při škole zřízen botanický park o rozloze 4,3 ha s nadmořskou výškou
 476-482 m n.m. Park byl založen podle návrhu švarcenberského vrchního zahradníka a významného lesnického odborníka Karla Šimana z Libějovic a byl koncipován v anglickém stylu s vodní nádrží a s lesní školkou pro výuku pěstební činnosti. Výsadba byla hlavně zaměřena na produkční dřeviny, avšak zastoupeny byly i různé okrasné taxony. Bylo zde vysázeno např. 30 druhů odrůd a forem javorů. Kolem rybníka byly vysázeny vrby, které později ustoupily dubům vysázeným za nimi. Byl zde také celý sortiment buků, jeřábů, jasanů a značné množství jehličnatých stromů či keřů. Dendrologií se zde posléze zabýval i Dr. Ing. Karel Šiman, syn původního návrháře parku. 

Vlivem událostí byla tříletá lesnická škola roku 1943 zrušena a nahrazena učilištěm pro lesní dělníky, čímž skončila i odborná péče o arboretum. Ještě za války se do volných parkových ploch vysazovaly ovocné stromy a vznikaly nové plochy pro pěstování lesních sazenic. V témže období (1943-1944) byl při jižní hranici vystaven hrázděný pavilon pro ubytování studentů. Po válce až do roku 1972 nastává temnější období pro místní park, jelikož mu nebyla věnována téměř žádná péče a jeho jihozápadní část byla v 60. letech zabrána pro výstavbu stanice požární ochrany. 

Po roce 1972, kdy byla do budov lesnické školy umístěna psychiatrická léčebna, se sice začalo o arboretum znovu pečovat v rámci pracovní terapie klientů, ovšem bez jakékoliv koncepce. Navíc následoval další zábor, a to pro výstavbu nových pavilonů léčebny. V roce 1975 proběhla inventarizace arboreta, při níž bylo zjištěno 80 druhů listnatých dřevin, 40 druhů jehličnatých dřevin a 26 druhů keřů. Další vyhodnocení proběhlo v 90. letech. Přestože druhová skladba prořídla, bylo arboretum roku 1993 zapsáno do seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Roku 2004 byla státní psychiatrická léčebna zrušena a celý areál byl převeden do majetku města. Budovy a jejich přilehlé okolí jsou i nadále využívány soukromými zdravotnickými zařízeními. 

V roce 2017 se začíná psát novodobá historie arboreta. Park je celoročně zpřístupněn veřejnosti. Po obvodu je shozena opona oplocení a arboretum se otvírá hlubokým pohledům zvenčí. Nová cesta vyzývá k procházkám a nabízí alternativní a romantické propojení v srdci města. Dochází k celkové regeneraci a stabilizaci zeleně, během které byly pečlivě posouzeny všechny stromy. Perspektivní jedinci byli zachováni, případně ošetřeni. Neperspektivní byli naopak odstraněni. Do arboreta bylo dosázeno na 117 stromů ve 23 druzích. To vše pod odborným dohledem prof. Ing. Pavla Šimka, Ph.D., místního rodáka, a za finanční podpory OPŽP. 

Navazujíc na předešlou etapu, je v roce 2022 arboretum obohaceno o dalších 30 stromů ve 29 druzích. Mobiliář je doplněn o další lavičky k příjemnému posezení a vybrané úseky cest jsou vyštěpkovány. Navíc je instalován informační systém, který pro veřejnost odhaluje dendrologické bohatství arboreta. Vybrané stromy jsou označené štítky a QR kódem, který po načtení telefonem prozradí informace o konkrétním druhu. Tato etapa byla podpořena evropským fondem pro regionální rozvoj Interreg.