Opevnění města
Prvotní hradby, které chránily Jemnici na počátku 13. století, byly nejspíše více dřevěnou palisádou, nežli kamennými hradbami, v jaké vyrostly později. Sto let od vydání opevňovací listiny však již kamenné hradby stály. Dokládá to listina Jana Lucemburského z roku 1327, která zdůrazňuje úlohu města při obraně země a nabádá měšťany, aby v hradbách nestavěli věže. Hlavní hradba o síle 130–150 cm měla nejspíše jen ojedinělé věže. Doložena je pouze válcovitá věž na severozápadním nároží. Parkánová hradba je nejspíše pozdější a její obkroužení města bylo patrně dostavováno postupně. Z původních pěti parkánových věží se do současnosti zachovaly tři, nejlépe dochovanou je věž v dnešních Zahrádkách. Ze západu chránil hlavní vstup do města hrad, který prošel řadou přestaveb. Monumentální zámek je dodnes dominantou Jemnice. Vstup do barbakánu malé i velké brány kdysi chránil padací most, brány byly opatřeny pevnými vraty a padacími mřížemi. Ještě v 18. století se město v deset hodin večer zamykalo a mohlo být otevřeno jen na příkaz purkmistra. Za napoleonských válek však již opevnění města nehrálo žádnou roli a Francouzi ho v letech 1805 a 1809 bez boje obsadili. S rozvojem palných zbraní a změnou technik války ztrácely hradby obranný význam.
Hradební systém, který si zde můžete prohlédnout, představuje stav odpovídající počátku 19. století v maximálním možném složení.
Obranný systém na západní straně města, tak jak jej nacházíme na mapě z roku 1727, byl zrušen na konci 18. století při přestavbě zámku a ustoupil parkové úpravě. Příkop na severní straně města, tak zvaný Jordán, byl zasypán a využíván mimo jiné jako městská střelnice. Nevíme, kdy přesně byly zbořeny vnitřní věže velké a malé branky, ani kdy byla zrušena brána v hlavní hradbě na dnešní Husově ulici. Jejich poloha a snad i podoba však byla známy jemnickému staviteli Josefu Faastovi, který systém Velké brány zakreslil. Při rekonstrukci vzhledu hradebního systému jsme vycházeli z dochovaných a doložených prvků. U staveb a částí, u kterých byl nedostatek místních podkladů, jsme využili jiné srovnatelné dochované stavby (například z Telče, Slavonic, Bítova či Kadaně). Cílem bylo představit návštěvníkovi Jemnici v době před přechodem do moderní doby, ještě sevřenou v objetí středověkých hradeb.
V 18. a na počátku 19. století v Jemnici, obdobně jako v nedaleké Jihlavě či Znojmě, přistoupili k postupné modernizaci města. Po odstranění obraného pásu před zámkem začali bourat a přestavovat městské hradby. Ty byly často ve špatném stavu, vyžadovaly vysoké výdaje na údržbu a v neposlední řadě také město omezovaly v jeho rozvoji. Naštěstí se však zásahy omezily na prostor Velké brány, kde byla zbořena věž v parkánové hradbě, brána v hlavní hradbě, zasypán příkop pod mostem a po roce 1832 ubourána část barbakánu. Zbořena byla věž na Malé brance a následně dostavěn most. Pozůstatky věže jsou ve východní části hradby stále patrné. Městské věže a hradby se postupně snižovaly a materiál se znovu využíval na stavbu nových budov či dělících zdí mezi dvory. V roce 1883 byla realizována stavba Nové cesty – dnešní ulice 28. října, jež ústí do města v místech zbourané věže a masných krámů.
