Hlavní dominantou města Jemnice je kostel sv. Stanislava se štíhlou věží, svítící daleko do kraje. Její elegantní silueta vítá jako první návštěvníky z celého okolí.
Kostel sv. Stanislava byl založen v polovině 14. stol. Renesanční přestavba proběhla v 80. letech 16. století. Vedlejší loď kostela, zvaná kaple sv. Josefa, byla postavena v roce 1725. Oltář nechal, ke cti a slávě sv. Stanislava, zhotovit svobodný pán Maxmilián Arnošt z Vlašimi na přelomu 17. a 18. století.
Od roku 1841 do roku 1945 byl jemnický velkostatek v majetku příslušníků rodu Pallavicini. Ti vybudovali v roce 1902 na mírném návrší u chotěbudické silnice asi půl hodiny pěšky od Jemnice architektonicky náročnou hrobku.
Je to pozoruhodné dílo stavitelského umění. V půdorysu je toto mauzoleum řešeno ve tvaru kříže se zaoblenými zaklenutými rameny. Nad středem se vypíná vznosná široká kopule. Stavbu projektovali vídeňští architekti, stavební rada Otto Hober a Wilhelm Zech.
V pradávných dobách vyhloubila Želetavka v prostoru Jemnice hluboké a široké údolí. Na jeho dně a po jeho svazích jsou roztroušena stavení zemědělců a domy ostatních obyvatel.
Byla to kdysi trhová ves, snad od XII. století a je to nejstarší část Jemnice. Na návrší nad soutokem Želetavky a Třebětického potoka se vypíná kostel sv. Jakuba Většího. Starobylý kostel a vedle něho odděleně stojící románská válcová kamenná věž vzbuzují už na první pohled zájem jako vzácné kulturní památky.